Ukázka z publikace Země-věda

(Vybrané kapitoly z brožurky Země-Věda, která je součástí každé sady ploskořezů)

Celá brožurka v pdf formátu je zde - stáhnout

Nejdéle trvající válka

Tím pokračujeme v nejdéle trvající válce v celé historii lidstva. Představte si, že by vás okamžitě přemístili do Arktidy, kde je teplota 50^o pod nulou. Dokážete to přežít? Nebo se v okamžiku ocitnete pod spalujícím sluncem Sahary. Je možné, že vás to nezabije, ale tvořivá práce asi také moc nepůjde. Bude potřeba alespoň zůstat na živu.

To též prožívají i obyvatelé půdy, když jí obracíme. Tím se to mnohamiliardové obyvatelstvo povrchové vrstvy půdy dostává dolů, do „Arktidy“. A z té spodní svěží vrstvy - na „Saharu“. A tak se to opakuje přesně jednou po roce, někdo to dělá i dvakrát do roka, jak na jaře, tak i na podzim. Je dobré, pokud ty mikroorganismy, které to přežily, dostanou posilu ve formě hnoje. Ale ty, které přežily, se ještě musí vzpamatovat. Kdy se procitnou a budou pokračovat ve své práci?

Život si s tím zase poradí, obnoví se, ale my znovu jdeme proti němu s rýčem.

Určitě ještě horší je, když těm chudinkám nedáme podporu po přežití. V tomto případě se z půdy stává tvrdá, nestrukturovaná hmota se špatnými hydro-fyzickými a vzdušně chemickými vlastnostmi. Podvyživená půda je daleko více vystavená erozivním procesům a také více trpí suchem či převlhčením. Úrodnost se stále snižuje.

Ale moudrá příroda to zařídila tak, že na „vysmažené“ půdě rostou bujně plevele. Ty pak po své „smrti“ dávají potravu drobečkům žijícím v půdě, následně se zvětšuje jejich početnost, postupně se regeneruje i úrodná vrstva a země nabírá sílu. Proto na mnoho let nedotčených plochách vznikla černozem.

Spolupráce s přírodou

Na počátku čtyřicátých let dvacátého století zkoumal budoucí národní akademik a dvojnásobný Hrdina Socialistické Práce T. S. Malcev vliv tradiční orby na půdu a vypozoroval, že se tím podmínky pro život mikroorganizmů zhoršují a že se ničí struktura půdy. A tak dospěl k závěru, že není možné každý rok provádět orbu, ale jen povrchové podmetání a hluboké kypření bez odhrnovačky.

Když se půda obdělává tímto šetrným způsobem, její obyvatelé zůstávají na svém místě a dál pokračují ve své práci.

Tento ploskořezný způsob bez odhrnování našel své uplatnění na polích Západní Sibiře, Altaje, Povolží, Severního Kavkazu, Nečernozemní zóny a na širých stepích Ukrajiny.  Ale ještě intenzivněji se používá ploskořez v Americe, kde se více než 15 roků nevyrábí pluhy.

Ale pokud existuje mechanický ploskořez, co nám brání udělat i jeho obdobu pro ruční použití?

Když potáhneme za nitečku

Úrodná zahrada je potěšení, radost. V každém lístečku, stonku, v každé větvičce probíhá takové kouzlo, které nedosáhneme ani tou nejchytřejší technikou. Stačí se projít mezi záhonky a už jste napojeni životadárnou šťávou země. A zase se vynoří otázka: „Co můžu udělat, abych nemusel zanechat zahrádku i přes to, že jsem po infarktu?!“

Jednou jsem byl překvapen tím, jak málo výkonný traktor dokázal snadno a rychle širokým pruhem obdělávat pole ploskořezem na rozdíl od toho, jak je to pracné při orbě pluhem. Ze zvědavostí jsem si stoupl na takto obhospodařené pole – bylo pružné! Toto bych si přál na své zahrádce! Ale kdepak, i kdybych traktorový  ploskořez - trojúhelník zmenšil až desetkrát, stejně jej nedokážu protáhnout pod vrstvou půdy.

A informační nitečka se znovu ukázala. Dostala se ke mně studie agrárního novináře Anatolie Ivaščenka, který napsal: „Prokopij Tichonovič Zolotarjov, agronom z Poltavského kraje (Ukrajina) experimentoval s obděláváním půdy, prohlásil, že není třeba pole ani orat, ani podmetat, ani kypřit, ani vláčet, ale jen osévat a sklízet“.

Je to fantazie! Ale kdybychom tak dokázali zmobilizovat armádu žížal, seřezávat plevel úzkým pevným ostřím, obdělávat půdu po horizontále a pak po vertikále – pak by to bylo možné.

Vymýšlel jsem to roky a nakonec jsem to udělal za tři dny.